Děláte si rádi na věci jasný názor?
Evolučně na tom není nic divného, ale občas je lepší dát prostor nejistotě. Nezvratný názor ve vás totiž vyvolá pocit, že perfektně rozumíte tomu, co se děje, což vás příliš nemotivuje pátrat po alternativních možnostech. Naopak ochota připustit si, že možná neznáte správnou odpověď (pokud vůbec existuje), spíše vede ke zvědavosti, schopnosti naslouchat a učit se.
Všichni to dobře známe z komunikace s lidmi — pokud máme někoho zaškatulkovaného na základě několika faktů, a nejsme ochotni tento obraz zpochybnit, nejspíš spolu moc hluboký vztah nenavážeme. Pokud se ale názoru na chvíli vzdáme, otevřeně projevíme upřímný zájem a klademe dobré otázky, můžeme namísto stereotypů ocenit veškeré nuance. Většinou zjistíme, že jsme viděli nepravdivou nebo příliš zjednodušenou verzi druhého, a celá interakce se může posunout na další úroveň.
Nevědění, kam se podíváš
Fenomén nevědění často potkávám při řešení problémů — ať už matematických, šifrovacích, nebo hackovacích. Nejzjevnější je ale ve výzkumu, který je na nevědění založený už ze své podstaty. Ono už jen prokousat se novým článkem (i v oblasti, které se člověk věnuje) většinou není možné, pokud se snažíte lineárně chápat každý kousek informace. Místo toho potřebujete najít odvahu tápat dál ve tmě a hledat vodítka, která vám nejlépe osvětlí cestu. A až dojdete na konec, možná zjistíte, že jste několikrát špatně zahnuli, protože jste celou dobu v hlavě měli trochu jiný model celé situace.
Zdárně se dobrat dostatečné úrovně porozumění proto kromě trpělivosti nezřídka vyžaduje i notnou dávku pokory a sebesoucitu (výkřiky typu "Toto už bych dávno měl vědět!" překvapivě opravdu nepomáhají). Ale výsledek stojí za to a i cesta vás může mnohé naučit. A co teprve, když se pustíte do neprobádaných končin s vědomím, že některé z vašich myšlenek ještě nikdo neměl, nebo aspoň nedotáhl do konce… To začíná ta opravdová zábava.
Schopnost uvědomit si, co vše o dané oblasti ještě nevíte, případně který z vašich předpokladů by šel zobecnit/pozměnit/vypustit, je skvělým generátorem podnětných otázek na budoucí průzkum. A to zdaleka neplatí jen o vědě — stejným způsobem můžete přistoupit i k reflexi sebe i svého okolí.
Princip nevědění se také často vyskytuje například v umění, improvizaci, meditaci, a vůbec oblastech souvisejících s kreativitou. Tam ho mívá trochu jinou příchuť — důraz je kladen spíš na nehodnocení, spontánnost a naslouchání intuici. Někdo tyto prvky může vnímat dokonce i v jakémsi transcendentním smyslu, ale osobně na naslouchání vnitřnímu hlasu našeho podvědomí nevidím nic mystického — vždyť jde jen o fyziologické procesy s fyzickou reprezentací, jen trochu jiného typu než u racionálního myšlení. V dnešním rychlém světě každopádně trénink zpomalení a vnímání nabízí řadu výhod.
Co teda s tím?
Uvědomuji si, že nemít pevný názor není společensky dvakrát populární — člověk je pak vnímaný nejistě, slabě a manipulovatelně, obzvlášť v politice a na dalších veřejně exponovaných místech. Historie ale ukazuje, že opačná alternativa může být mnohem horší. Možná bychom se jako společnost měli zamyslet, jestli je toto ta zpráva, kterou chceme vysílat. Jestli chceme dále upřednostňovat sebevědomí, marketing a populismus před uvážlivostí, promýšlením možností a kritickou diskuzí. Jestli občas není lepší nevědět.
Byl bych nerad, kdyby tento příspěvek vyzněl tak, že není vhodné mít vlastní názor — to by bylo absurdní. Jen věřím, že si víc potřebujeme uvědomovat, ve kterých oblastech jsme kvalifikování se dobře rozhodovat, a kde raději být opatrní (protože naše znalosti se do jiných domén rozhodně nepřenášejí automaticky). Samozřejmě existuje i opačný problém, kdy jsou lidé s danou expertízou ve svých odhadech příliš konzervativní, ale ten nevidím jako tak palčivý, protože obecně bývá lehčí ho řešit (což neznamená, že drobná kalibrace směrem ke zdravé rovnováze by byla na škodu).
Ani nechci tvrdit, že v kontextu nedostatečných znalostí je chyba si názor udělat — jen považuji za vhodné přiřadit mu jakousi míru jistoty, kterou jste ochotní dále upravovat na základě nových poznatků a argumentů. Takové zamyšlení nad tím, jaká skutečnost by vás přiměla míru jistoty změnit, může být dost cenné. A také je to dobrá heuristika na názory ostatních — jejich odpověď na tuto otázku může nabídnout dobrý vhled, jak o celé problematice přemýšlejí.
Pokud si za svým názorem pořád skálopevně stojíte, pak byste se měli pečlivě ujistit, že jste sami jeho nejtvrdším kritikem, znáte ty nejlepší protiargumenty, a i tak vám pořád dává smysl. Zkrátka, že jste si "odpracovali" právo na takovou jistotu. O tom jsem přesvědčený aspoň na 90%. Ale jsem otevřený diskuzi. ;)